Minulost:

​

Ačkoli Yelena, jedna z posledních účastnic Selekce, měla s králem Alaricem dobré vztahy a on sám jí nabídnul, aby v jeho zemi setrvala tak dlouho, jak jen bude chtít, vrátila se vévodkyně i tak do své vlasti. Sama netušila, co si od návratu vlastně slibuje. Díky selekci si uvědomila mnoho věcí a také byla nucena přehodnotit své cíle, byť stále pořádně netušila, kam směřuje. Přesto dělala malé krůčky k tomu, aby přeci jen šťastného života docílila, byť jí to stálo ještě mnoho slz a úsilí. Prodala otcovu firmu, čímž se zbavila povinnosti, která ji celá ta dlouhá léta pronásledovala. Přerušila veškeré kontakty s alkoholistickým strýcem a co víc, začala konečně docházet i k psychologovi, díky kterému se konečně dokázala vyrovnat s traumatem z dětství. Někdy v období, kdy začala rozjíždět vlastní byznys a pendlovala mezi Illeou a Ruskem, se seznámila s o rok starším pekařem Jeremym. K němu vždy pravidelně, když trávila čas v Angeles, chodívala ráno pro obvyklou snídani a těžko říct, kdy vlastně přeskočila ta pověstná jiskra, ale Jeremy se stal brzy i důvodem, proč se Yelena přestěhovala nadobro do Illey a to přímo k tomuto obyčejnému ale pro ni naprosto jedinečnému pekaři a muži jejího života. Maria přišla na svět až několik let po jejich soužití ve společné domácnosti jakožto takový nečekaný zázrak, protože Yeleně se dlouho nedařilo otěhotnět a pomalu začali spíše uvažovat o adopci, než se stále dozvídat, že jejich snaha je nejspíš bezvýznamná. O to větší radost oba měli, když se jim narodila krásná a zdravá holčička, kterou považovali za nádherný předvánoční dárek. Dětství bylo pro Mariu nejspíš nejkrásnějším obdobím jejího života. Čas trávila s rodinou, byť její máma často pracovala a doma byl spíš táta, který byl takový muž v domácnosti. Jejím nejlepším kamarádem se už od první chvíle, kdy se potkali, stal Ahren, který se shodou náhod narodil jen den po ní a prakticky tak spolu i vyrostli a prožívali spolu vše postatné i to trpané. Od zábavy, přes tajemství, až po samozřejmě průšvihy, které u nich dvou byly na pořádku dne. Jeden na druhého se mohli za každé situace spolehnout a Maria se nikdy nezdráhala se mu s čímkoli svěřit, i kdyby šlo jen o to, že tamta paní povídala, že mám moc velký nos, nebo že jim tam ten hnusný kluk rozbil jejich hrad z písku, který se spíš podobal neforemné hroudě. S nastupující pubertou se samozřejmě jejich obsah rozhovorů přesunul do krapet jiných sfér a téma sexu, alespoň pro Mariu, nebylo rozhodně žádné tabu. Od hloupých témat z dětství však taktéž neupustili a od průšvihů zrovna tak. Zlom nastal po Ahrenově autonehodě, kdy přišel o oba rodiče a dle Marii i o část sebe samého. V té době se od něj prakticky odmítala hnout.