top of page
pre os str.png

Elain Leia Breivik

bp1jjj.png

Provincia: Angeles
Povolanie: Studentka diplomacie

Farba vlasov: blond

Farba očí: modrá

Obľúbené farby: Červená, pastelově růžová, zelená, světle šedá

Záujmy: 

Hudba, kytara, cestování, jazyky, diplomacie, sníh, zvířata, její husky, auta, pomoc druhým, jídlo – hlavně sladkosti, pohádky a romantické příběhy, zahradničení a květiny

WaitM83
00:00 / 05:55

Vek: 18

Dátum narodenia: 27.5

FC: Alexandra

Chizhik

Výška: 170 cm

Váha: 59 kg

Stav: Svobodná

Deti: 0

Obľúbené jedlo: Jahodový cheesecake

Obľúbené pitie: Zázvorová limonáda

Obľúbené zviera: Psi

FotoJet.jpg

Elain

Zaujímavosti a charakteristické črty:

  • Vzhledově hodně připomíná mamku a působí dojmem hotového anděla, ale neposedné kudrlinky včetně určitých výrazů tváře přebrala ze strany otce

  • Ráda se občas někde prohání autem, přestože tenhle koníček jí většina lidí vůbec netipuje

  • Plynule mluví norsky a řecky, ale poslední dva roky se věnuje studiu dalších jazyků jako například francouzština

  • Miluje zahradničení a všechny květiny kolem jejich sídla představují výsledky její trpělivé práce

  • Přestože nepohrdne žádnými květinami, úplně nejvíce holduje růžím a pokaždé minimálně jednu mívá v pokoji

  • Nemá zatím pořádně ucelenou představu, čím se chce vlastně živit a během mladších let vystřídala hned několik vysněných povolání

  • Diplomacii studuje teprve dva roky a prakticky nikde není záruka, že u toho vydrží

  • Nabídne pomocnou ruku snad naprosto každému i kdyby toho daná osoba nebyla zcela hodna

  • Není schopná nikomu zalhat a řekne pravdu i v případě, kdy si tím může přivodit problémy

  • Před nedávnem dostala bílé štěně huskyho, kterého pojmenovala Fenrir

Charakter:

Elain, samo o sobě velmi jemně a něžně znějící jméno, jehož vlastníkem snad přímo musí být osoba, která odpovídá významu těch slov. Jak vzhledem, tak charakterem. Stačí jediný krátký pohled, abyste ihned pochopili, že tento dojem v případě nejmladší dcery norského diplomata a illejské vévodkyně, určitě platí. Velkou zásluhu nesou zejména geny mamky, které přebraly otěže a vytvarovaly rysy Elain zcela totožným andělským způsobem. Malou vzpouru si ovšem norská strana rodiny nedokázala odpustit a všechny zlatě blonďaté kadeře zkroutila divokými vlnkami dávajíc všem najevo, že není moudrý nápad je opomenout. Věrnou posilou jim jsou občasné intenzivní zkoumavé pohledy včetně šibalsky zkroucených koutků úst, které mají mnozí dobře napozorované z tváře jejího otce. Pokud zrovna bude klečet mezi záhony a starostlivě pečovat o poupata růží, možná dostanete neutuchající nutkání přemýšlet, jestli Elain není ztělesněním právě oněch květin. Podobně křehká, krásná, ale uvnitř houževnatá. Nebudeme však předbíhat, zůstaňme ještě chvilku s onou nevinnou a pravděpodobně neškodně vypadající stránkou. Jak samotné opatrné zastřihávání stonků napovídá, překypuje starostlivostí a trpělivostí. Není samozřejmě věnovaná pouze květinám, ale hlavně lidským osobám. Možná dokonce i těm, kteří pomocnou ruku zdaleka nezasluhují. Ona ovšem nedokáže jednoduše odkráčet a nechat vás vymáchat v blátě, kam jste spadli. Díky rodičům má hluboko uvnitř zakořeněnou potřebu udělat naprosto cokoliv, abyste měli znovu tvář rozzářenou úsměvem. Rovnou budeme plynule pokračovat vlastností, která předešlá slovíčka dokonale odkrývají. Skutečně platí, že žádnou překážku nebude považovat jako dostatečně velkou, aby nešla 

nějakým způsobem překonat. Vytrvale vyzkouší další a další cestičky, dokud nedosáhne vytyčeného cíle. Nemusíte mít ale obavy, že půjde doslova před mrtvoly nebo použití jakýkoliv nekalých praktik. Zlomyslnost či škodolibost jsou věci, které nemají v jejím životě místo. Na rozdíl od květin však Elain nepochybně není dobrá leda jakožto doplněk hodný obdivování, dokud jeho krása nepovadne. Nepochybně vám obyčejné zírání nemůže nikdo zakázat, když s klidným svědomím prošvihnete šanci objevit, co dalšího skrývá ono poupátko, když plně rozvine okvětní plátky. Zpočátku jistě dostanete dojem, jestli nemáte čest s chodící nesmělostí, kterou jedním špatným pohledem ihned vyděsíte. Nebo možná beznadějnou romantičkou neschopnou vnímat realitu, pokud zrovna začne básnit nad některými oblíbenými příběhy. Jedno růžové sklíčko nejspíš nasazené má, neboť stále mnoho tvrdších úskalí života nedostala šanci poznat a ráda nechává vlastní bohatou fantazii převzít vedení. Každopádně zcela naivní a zaslepená zdaleka není, takže vás okamžitě nebude považovat za svého prince na bílém koni. Pardon, jestli jste zklamaní. Ještě ale musíme dokončit původní myšlenku, která spočívala v tom, že budete nakonec vcelku překvapení, jak záživnou konverzaci společně zvládnete vést. Nemá žádné obavy převzít hlavní slovo a plně předvést poměrně výřečný jazyk, který nikde neodmítne výzvu svést souboj jak duchaplnými poznámkami, tak těmi obdařenými nádechem vtipu. Nesmíte ale polevit s ostražitostí, jinak velmi brzy zůstanete zaskočeně zírat, že před malou chvilkou stála Elain před vámi a najednou někde vesele poskakuje. Jako když se okvětní plátky oné květiny utrhnou a nechají větrem volně unášet kamkoliv je zanese. Podobně jako otec není schopná dlouho snášet zažitou rutinu, a proto využívá každé cestičky, aby typický den jakýmkoliv způsobem oživila. Zůstaňme tedy již s norskými předky a dopřejme jim rovněž trochu prostoru. Každá růže má trny. V případě Elain nejsou symbolem něčeho špatného a nebezpečného, ale názorně prostřednictvím toho poukažme několik podstatných věcí. Bodnutí trnem není očekávané a zůstanete překvapeni, což pravděpodobně určitě budete, když ji uvidíte v několika situacích. První bude zručné točení volantem auta, které potají obvykle pořádně provětrá a kdyby její mamka nějaké kousky viděla, nejspíš by rovnou dostala infarkt. Proto strategicky všechny šílenosti provádí zřídka, když nejsou nikde kolem očití svědci. Kdyby totiž dostala přímo položenou otázku, jestli překročila hranici povolené rychlosti, všechno by vyklopila do nejmenšího detailu. Nemá povahové vlastnosti podpořené výchovou stavěné k tomu, aby dokázala lhát. Zastává názor, že je vždycky lepší překousnout krutou pravdu, než mít kolem pusy namazaný med lží. Nějakou tu srdeční příhodu musí jistě taky rozdýchávat i starší diplomaté, když dělá společnosti otci během jednání a najednou tohle andělské stvoření vytáhne ostřejší argument, kterým všem zvládne zaklapnout ústa. Nikdy přímo nevyhledává hádky, které zkouší obcházet tím největším možným obloukem a veškeré situace řešit klidně. Jednoduše ale nesmíte zapomenout jednu důležitou věc. Něžnost s jemností bude první věcí, kterou uvidíte. Jestli ale projevíte pokusy ji znevážit, jsou tady trny, aby květinu ochránily.

Minulost:

Protiklady jsou někdy tím, čemu je souzeno patřit k sobě. Dokonalý důkaz každým společným rokem předávali mladí manželé, kteří přes velmi rozdílné osobnosti utvořili jeden nezlomný celek zpečetěný početím rovnou dvou blonďatých uzlíčků. Konkrétně děvčátek, která po rozhodnutí jejich rodičů dostala zcela záměrně jména začínající stejnými písmeny. Evangeline a Elain. Snad všichni mladší sourozenci jsou takovým poslušným ocáskem, kterému pomalu není možné někam uniknout a dělá naprosto všechno pro to, aby jednoho dne byl dokonalým odrazem toho staršího. Nepříliš překvapivě přesně taková byla Elain. Starší sestru neustále všude pronásledovala a pečlivě pozorovala, jestli zrovna nosí růžové nebo modré šaty, které pohádky jsou její oblíbené a jednoduše chtěla být každým coulem stejná. Minimálně dokud trochu nepovyrostla a nepochopila, že Evangeline není středem celého vesmíru, takže může klidně věnovat pozornost jiným věcem, po kterých její dušička touží. A těch nebylo zrovna málo, protože byla skutečně zvídavým dítětem, které dlouho nevydrželo dělat jednu věc. Následkem toho nasbírala poměrně značné množství koníčků, ale valnou většinu si nakonec udržela a provozuje dodnes. Podobně neustále střídala představy toho, co bude dělat, až jednou vyroste. Úplně první přišla nejspíš fáze hudebnice. Tohle nikoho nemohlo vůbec překvapit, když rodiče doma mívali vyskládané hudební nástroje, které Elain velmi ráda trápila nemotornými dětskými prstíky a před očima viděla představy hotových davů sledujících její velký koncert. Průběhem času dovednosti hraní samozřejmě vypilovala a nejednou přemlouvala rodiče, aby mohla společně s orchestrem hrát na královském plese. Návštěvy paláce nebyly vzhledem k původu její mamky a práci táty ničím výjimečným, hlavně když měli sídlo vzdálené pouhých několik minut cesty, ale pochopitelně malé dítě být součástí orchestru na takové události, nemůže. Všichni pravděpodobně očekávali, že přesně tohohle snu se bude držet, a nakonec jej naplní. Každopádně touha udělat díru do světa pomocí hudby ustoupila zhruba kolem patnácti let, když začaly vystrkovat růžky všechny její zcela typické vlastnosti. Jednou z nich byla starostlivost a snaha každému druhému pomáhat. Proto začínala všechny rychle obeznamovat s novými plány studovat medicínu a zachraňovat životy jakožto lékařka. Tohle nejspíš částečně přebrala od mamky, která měla zkušenosti se 

základní první pomocí včetně určení povrchových zranění. Absolvovala tedy několik podobných kurzů a všechno vypadalo nadějně, dokud procvičování na figurínách nevystřídali živí pacienti. Velmi rychle zjistila, nakolik je odlišné ošetřovat falešnou ránu oproti opravdové. Figurína rovněž nevydávala žádné bolestné sténání či dokonce pláč a zkrátka nebyla živoucí bytostí, která může klidně zemřít. Bohužel neměla dostatečně silný žaludek, aby snášela nemocniční prostředí s nádechem neustálého napětí, stresu, bolesti a smutku. Po tomto neúspěchu chvíli procházela jakýmsi obdobím klidu, kdy se nehnala za žádnou vidinou budoucnosti. Věnovala pozornost hlavně rodině a volnému času, který začala vyplňovat zahradničením. Prakticky všechny záhonky kolem jejich sídla udržuje pod ostřížím zrakem a věnuje klidně několik hodin trpělivému opečovávání nejrůznějších květin, které tam sama vysázela. Samozřejmě několika plody tvrdé práce občasně ozdobila i vnitřní prostory jejich domu, který v jarních a letních měsících doslova kvete. Mimo sezónu obvykle častěji doprovázela otce během diplomatických cest, aby s ním mohla strávit více času a dostala více příležitostí navštívit oblíbené Norsko nebo další země. A nakonec právě díky tomu vznikl uvnitř její blonďaté hlavinky dva roky zpátky nejnovější nápad. Volnost objevování a nádech dobrodružství spojené s diplomacií působilo natolik lákavě, že začala přesně tenhle obor studovat. Nemá zatím dostatek zkušeností, aby mohla někam vycestovat sama na vlastní pěst, ale kupodivu jí tenhle detail nijak neodradil a vydržela pokračovat studiem. Navíc vždycky měla ráda atmosféru, která vládla uvnitř paláce. Pravděpodobně se ozývala nějaká její stále dětská stránka posedlá pohádkami a princeznami, na které si v mladších letech ráda hrávala. Teď samozřejmě moc dobře ví, že od princezny má postavením hodně daleko, ovšem dostává aspoň možnost okrajově sledovat ty opravdové. V nedávných týdnech s sebou začala brávat dalšího společníka, který pro změnu vesele poskakuje kolem po čtyřech končetinách a narušuje poklidnou atmosféru kňučením či prvními pokusy o štěknutí. Když dostala Evangeline k narozeninám štěně huskyho, vůbec neočekávala, že rodičům bude připadat jako perfektní nápad pořídit domácího mazlíčka oběma. Hlavní vtip ale spočívá v tom, že obě štěňata jsou bílá jako sníh a na svět pohlíží hlubokýma modrýma očima. Přestože dávno nezkoušela být hotovým odrazem starší sestry, přišlo jí poměrně vtipné, když dostala připomínku právě tímto způsobem a díky štěňatům bude mít nyní svou dětskou snahu neustále před očima. Malá chlupatá kulička dostala jméno Fenrir a momentálně je společně s diplomacií hlavní věcí, na kterou se soustředí.

Rodina:

Rodiče - Aileen a Theron

Starší sestra - Evangeline

bottom of page