Plán přípravy večeře, než táta přijde domů skončil skoro podpálením kuchyně a nejednou způsobila velmi trapnou situaci, když začala náhodným ženám vyprávět, jakého má úžasného tátu a jestli nechtějí být jeho dobrou kamarádkou, aby pořád nebyl tak sám. Přes všechny zákazy si ale stejně nedá říct a minimálně s tím dohazováním pokračuje. V nedávné době se taky naučila vyrábět náramky z mušlí, které ráda chodí rozdávat nebo v horším případě vyměňovat za nejrůznější věci, po kterých její dušička zrovna touží. Každopádně zabrusleme někam trošku jinam a naťukněme nespočet osob, které vystřídala kvůli hlídání. Na jednu stranu je díky tomu ukecaná a společenská, ale jisté stinné stránce bohužel neunikla. Ta se projevuje zejména tehdy, když musí přetrpět tátovi nejdelší směny a zůstávat od něho dlouho odtržená. Koneckonců jde o jediného rodiče, kterého má a mívá strach, aby jednou neodešel stejně jako její máma. V takových chvílích začíná být vážně protivná a ona veselá kopa začne rázem připomínat zakaboněný kaktus, který udělá naprosto všechno proto, aby dostal tátu co nejdříve domů. Právě díky strávení jednoho večera u nějakých jeho kamarádů taky vznikl její naprostý odpor ke stříhání vlasů. Původní projev dobré vůle a ostříhání Cynthie, aby nemuseli platit kadeřníka skončil tím, že vypadala jako kdyby její kadeře sežvýkal velbloud. To pochopitelně vyvolalo nekonečný příval pláče, který se opakuje pokaždé, když někdo vezme kadeřnické nůžky.

Minulost:

​

Početí uzlíčku s pramínkem zrzavých vlásků a hlubokýma modrýma očima bylo zcela jistě dokonalým překvapením, ale bohužel nepříliš vítaným. Daleko výstižnější pojem bude možná spíše nehoda. Díky tomuto označení nejspíš vůbec nepotřebujete nasázet všechny detaily, neboť máte dobrou představu, jak se věci semlely. Dvojice mladých puberťáků si jeden osudový večer nedala pozor na věci, které se jednoduše nevyplácí opomenout. Celkem klasika, že? Dobré poučení, aby něco podobného znovu radši neopakovali přišlo o devět měsíců později, kdy světlo světa spatřila Cynthia. Kdyby několik zásadních věcí proběhlo trochu jinak, mohla mít připravený vcelku pohodlný život v kruzích smetánky. Matka studující diplomacii, ostatní rodinní příslušníci obývající obdobné významné bidýlko a samozřejmě více než dostačující finanční zaopatření. Všechny vyhlídky života v luxusu ovšem rázně zatrhla skutečnost, že byla nemanželským dítětem. A to samozřejmě znamenalo skandál jako hrom, který nikdo nepřivítal s otevřenou náručí. Právě naopak místo mateřského objetí přišlo otočení zády a rychlé vymýšlení plánu, jak zachránit zbytky pověsti dobrého jména. Ten nespočíval v ničem jiném než zbavením se onoho dítěte. A kdo bude tou nejsnadnější obětí? Samozřejmě otec. Netrvalo dlouho, aby jeden test otcovství zpečetil osud jak onoho sedmnáctiletého mladíka, tak právě narozeného nemluvněte. Následnou tíživou situaci opředenou neustálou nejistotou, kdy zůstanou bez střechy nad hlavou nebo posledního centu si pochopitelně nemá šanci pamatovat. První útržky přicházejí teprve později, když se jejímu tátovi konečně podařilo nalézt stabilnější pozici jako strážce v královském paláci. Nemůžete si ovšem představovat žádné typické veselé rodinné chvilky, kdy rodiče připraví dokonalou snídani a společně strávíte přímo nezapomenutelný den. V případě tohoto zrzavého stvoření převažují hlavně tváře tátových známých, aneb z jejího pohledu naprostých cizinců, kteří byli pověření hlídáním. Neberte to snad tím způsobem, že nedostala najíst nebo musela sedět někde v koutě a ocitla se v živoucí noční můře. Takhle malému dítěti ale jednoduše dělá celkem problém pochopit, proč nemůže zůstat se svými rodiči jako všichni ostatní. Právě proto v tomhle období začala chytat stavy, kdy vytrvalým křikem a pláčem zkoušela dostat tátu zpátky dřív pokaždé, když měl v práci nejdelší směny. 

Někde v koutku její dětské dušičky totiž taky narůstal strach, jestli se vůbec někdy vrátí zpátky, když její mamka nikdy nepřišla. Vůbec tomu nepřidala jedna celkem nepříjemná zkušenost, která nakonec zapříčinila strach z něčeho docela jiného než z opuštění. Konkrétně kadeřnických nůžek. Jednoho pěkného odpoledne zůstala v rukou dalších dočasných chův a možná naneštěstí přehnaně nápomocných. Nedokázali dlouho snášet pohled na nebohou Cynthii s přerostlými a zanedbanějšími zrzavými kadeřemi, takže vzali věci do vlastních rukou jakožto samaritánští kadeřníci. Centimetry rychle ubývaly, až nakonec zůstal pomalu klučičí sestřih připomínající hrnec. Ten získal čestné ocenění v podobě nekonečného pláče a nelibostí, kdykoliv jsou v blízkosti zrzavých pramínků kadeřnické nůžky. Přičiněním tohoto incidentu rovněž narostly přívaly vztekání, když byla znovu hozená někomu na krk a nemohla jít s tátou do práce, jak několikrát vytrvale žádala. Jediným štěstím zůstávalo, když jejich životní situace přestala vypadat totálně bledě a přinesla více společných chvilek s oním jediným rodičem, kterého měla a bezmezně milovala. Užívala si společné výlety do podmořského světa, kde pozorně naslouchala každému slůvku o dech beroucích mořských bytostech, matlala těsta v kuchyni, zatímco táta vařil a roznášela mouku po celém bytě, hltala nejrůznější scény během jejich filmových večerů nebo pořádala čajové dýchánky a oblékala tátu jako princeznu. Jednoduše konečně začalo přicházet ono klasické dětství, o které první roky života přicházela. Občasnému hlídání stále bohužel uniknout nemůže, ale aspoň daleko častěji vídá hlavně jednu osobu, kterou je tátův kamarád Cole. Toho si celkem rychle oblíbila hlavně díky tomu, že jí vždycky ochotně půjčí kytaru a učí drnkat první jednoduché tóny. Momentálně tedy prožívá poměrně spokojené období, kdy tátu kvůli nadcházející Selekci neustále přemlouvá, aby s ním mohla jít do paláce. Jakmile dostala vysvětleno, jak celá paráda funguje, okamžitě viděla krásného prince na bílém koni a obrázek hotové živoucí pohádky, kterou chci vidět na vlastní oči.